Památné kameny

Kadovské okolí je velmi bohaté na četné žulové kameny, které jsou zvláště v dnešní době hojně vyhledávány návštěvníky. K nejpopulárnějším a nejvyhledávanějším patří kadovský viklan.

Viklan
Viklan
Viklan
Viklan
Viklan
Viklan
Viklan
Viklan
Viklan

Viklan

Viklan se nachází v malém lesíku naproti Obecnímu úřadu v Kadově. Je to velký žulový kámen, který svým těžištěm spočívá na vyčnívající skále. S tímto kamenem se dalo velmi snadno pohybovat. Vznik kamene se vysvětluje postupným zvětráváním horniny. Někteří archeologové spatřují v kameni obětiště starých pohanských bohů. Výška kamene je 1,5 m, jeho váha se pohybuje okolo 30 tun a obvod měří 11m.

Na konci 19. Století byl Viklan násilně shozen a až do r. 1983 ležel na zemi. V tomto roce tým nadšenců pod vedením Ing. Pavla Pavla usadil Viklan na původní lože. Kámen na tomto místě setrval čtyři roky a pak byl znovu shozen. V r. 1987 byl opět dopraven na správné místo a opatřen klíny, které zabraňují pohybu a tím i úrazům ke kterým by mohlo při opětovném pádu dojít. Viklan byl prohlášen za chráněný přírodní výtvor.

Obří hrnce v žulových kamenech

Obří hrnce v žulových kamenechDalším populárním žulovým úkazem je obrovský žulový kámen s několika miskovitými prohlubněmi, který se nachází ve vršku Vysokém, který leží mezi Kadovem a Málkovem na východ od silnice. O tomto kameni se vypráví, že na něm sv. Vojtěch hlásal učení Kristovo v naší krajině a unaven usnul.

Další kameny, které jsou rovněž známé miskovitými prohlubněmi, se nachází ve vršku Hora, který se nalézá za Kadovem směrem na Vrbno na jih od silnice. Hora s nejvyšším geodetickým bodem v dřívější době nabízela nádhernou vyhlídku do kraje. Dnes je toto místo zarostlé vysokým stromovím.

Čertovo náramky

Čertovo náramky se nachází v blízkosti lesní cesty vedoucí do Slatiny. Při cestě z Kadova asi po 500 m chůze narazíme na zastávku č.11, kde se nachází malý čertův náramek. Čertův náramek je tvořen několika kameny, které jsou na sobě nakupeny do výšky několika metrů.

Velký čertův náramek se nachází nalevo od cesta u tabule s číslem 12. Leží na nejvyšším bodě vršku, odkud byl dříve krásný pohled do krajiny, hlavně směrem na Šumavu. Dnes je pohled zakrytý vysokými stromy.

K náramkům se váže i mnoho pověstí.

  1. Před mnoha lety působil na škole v Kadově mladý kantor. Svědomitě učil a děti ho rády poslouchaly. Jednou jim jim vyprávěl něco vzrušujícího, když tu zčistajasna chlapec z poslední lavice zvolal: „Čert!“. Kde se vzal tu se vzal, za oknem stál černý rohatec a prstem učiteli naznačoval, aby vyšel ven. Dlouho se pak o něčem přeli.
    Druhý den se lidé dozvěděli, že čert uzavřel s učiteli sázku, kdo bude rychlejší. Čert tvrdil, že přinese z Brd náruč kamení dřív, než se učitel s žáky pomodlí otčenáš. Už se viděl vítězem a pánem nad jeho duší.
    Odletěl s obrovským vakem do vrchů pro kameny. Když se vracel zpátky, uslyšel, že se už modlitba chýlí ke konci, a proto spěchal. V tom spěchu a chvatu vypadl mu jeden balvan z vaku a zabořil se u vesnice Pole do země tak hluboko, že se jej marně pokoušel vyzvednout. Otiskl na něm své kopyto, ale kámen se ani nepohnul. Tím se zdržel a sotva doletěl s nákladem před Kadov, uslyšel jak děti říkají: „Amen.“ To ho tak rozčílilo, že shodil kamení na zem, opodál odhodil i svůj cestovní vak a zmizel, protože poznal, že sázku prohrál.
  2. V nedaleké vsi Slatině žil kdysi bohatý sedlák. Měl hezkou dceru, do níž se zamiloval chudý mládenec. Sedlák byl proti jejich svatbě a prohlásil, že by k vdavkám svolil jen tehdy, kdyby mladík během jediné noci, a to do rána než kohout zakokrhá, odstranil ze sedlákova pole obrovské kameny. Protože měl mládenec svou dívku velice rád, byl ochoten spojit se třeba s čertem, aby mu pomohl úkol splnit. Proto upsal svou duši čertu. Když se o tom dověděla jeho dívka, probudila v noci ze spánku kohouta a ten zakokrhal právě, kdy čert přenášel druhou část balvanů z pole. V tom okamžiku musel zanechat kameny na místě, kde ho zastihl kohoutí hlas. A tak čert i tentokrát prohrál a mládenec byl zachráněn.
  3. Už je tomu dávno, co žili ve Slatině dva bohatí, ale tuze lakomí sedláci. Oba spolu sousedili jedním pozemkem. Jednou se jeden rozhodl, že v noci vykope mezník a přenese ho několik kroků do pole svého souseda. Ráno přišel na pole druhý sedlák a zpozoroval, že byl oloupen o kus půdy. Nelenil, vzal motyku a přenesl mezník několik kroků do sousedova pole. A to se několikrát opakovalo, až se konečně oba lakomci v noci u mezníku setkali. Pustili se do sebe a bili se hlava nehlava. Jeden hamižník si přivolal na pomoc ďábla. Slíbil , že mu dá svou duši, jestli čert zasadí mezník do sousedního pole tak pevně, aby jím nikdo nepohnul, a jestliže pohází vedlejší pole velkými balvany. Čert se zaradoval, jak lacino získal lidskou duši, a přání vyplnil. Rychle se vznesl do výše a letěl do Brd. Tam vylomil kus skály a vracel se do Slatiny. Cestou se mu kámen rozlomil a jeden díl spadl u Kadova na zem. Lidé mu říkají Viklan. Ostatní kameny pak rozházel po poli a zmizel. Ráno našli vesničané lakotného sedláka, jak ztuhlýma rukama objímal mezník, za který dal život čertu.

Obětní kámen

Mezi oběma náramky v lese na západ od cesty se nachází veliký žulový kámen,který má na svém povrchu miskovité otvory. Kámen je vysoký zhruba 2 m. Někteří archeologové se domnívají, že byl pohany používán jako obětní kámen. Jiní jsou přesvědčeni, že jamky vznikly postupným zvětráváním nesourodé horniny.

Pec v Mračově

Byla opravena společností Menhirostav a nachází se na severní straně silnice v zatáčce před vjezdem do Mračova směrem od Vrbna.