Sázení stromků v Kopaninách

Jak jsme sázeli stromky

Kadovská starostka volala. Prý že přivezli stromky. Místo těch, co je lesích pocuchal Kyrill a Emma. A že jich je hodně. Dvacet tisíc. Ale není, kdo by je zasadil. Tak abychom přijeli. Tak jsme přijeli. To jsme celí my. Prý ať přijedeme v osm ráno do lesa. Říkala starostka. A my cože? Tak jsme se dohodli na devátou. Byla sobota. A bylo tuze hezky. Sluníčko, žádné vedro. Jeli jsme autama. První jel Majk. Věděl kam. My ne. Cestou autem jsme si zkoušeli, co se dá cestou autem ukazovat.
Přijeli jsme do lesa. Kamsi za Lnářský Málkov. Tam čekala starostka. Měli jsme lopatky. Ona měla pícháky. Tak říkala takovým zvláštním rýpátkům do země. Taky měla stromky. Velkou spoustu balíků po pětadvaceti. Borovičky. A taky smrčky. Ale to nám řekla až potom.
Taky nám řekla: A schovávejte si provázky. To abychom mohli spočítat. Co? No kolik jsme toho zasadili. Ale Míra říká: My si to budeme pamatovat. Nebyla to pravda.
Začali jsme sázet. Ve dvojicích. Jéňa a Brouk nejrychleji, nejlépe a nejrovněji. Lesák pan Cihla je zaslouženě chválil. Pýřili se.
Pak taky sázel Balda a Jára. Pomalu a křivě. Nešikové.
Rovněž Otec a Zagál se činili. Ale bolely je nohy. Proto dělali malé mezery. Aby se nenachodili. Lenoši. Též Míra a starostka, Jituna a Nora, Eloun a Anička, Štollík a Lenka, Balíček a Aleš, Míša a Píca, Dejn a Peťan, Art a Sára. A samostatná jednotka Máťa. Ten občas namísto sázení stromky sel.
Byla i pauza. Pivo. Lahvové. Na flašky jsme hráli Ovčáky, čtveráky. Bavilo nás hlavně ladit láhve. Byla i voda. Perlivá a neperlivá. Hodila se až na samý konec. Byly buřty. Na ohni opékané. S hořčicí a chlebem. Velmi dobré. Zhltli jsme je. Jenom starostka se v tom nimrala.
Pak nám řekla o těch smrčcích. Byly založené v bahně a smrděly. Ale neošklíbali jsme. Můžete je sázet až metr osmdesát od sebe, říkal jeden pán. Dělali jsme to.
Pak jsme skončili. Ještě pak jsme to chtěli spočítat. Ale neměli jsme ty provázky. Tak jsme to odhadli. Vyšlo nám to na 2400 stromků. Odhadem. Střízlivým. Protože toho piva bylo málo.
Potom starostka říká: Za jeden stromek jsou tři koruny. My říkáme: To si nechte, paní starostko. To jsme celí my. Hodní a skromní. Ale ne až tak, abychom se tím nepochlubili do Sobáčku.
Krom toho se to může hodit. Až budeme něco potřebovat. Kdo? Loukaři, co u Kadova dělají dětské tábory.
Za Loukaře Ondřej Škvor